Čekal mě půlrok stresu. Nedodělaný předměty, bakalářka, státnice. Klienti, kteří mi s požadavky na ramena klepali coby každých deset minut, fakturování a nadupanej to-do list. Studium a full-time jobabych to zkrátila. Nohy jsem si v těch dvou kalužích máchala ještě v úterý ráno, kdy jsem si přede dveřmi ke komisi tloukla do hlavy poslední, lehce podceněnou látku. Dopadlo to šťastně, já odešla o dvě písmenka před jménem bohatší a napříč všemu tomu předcházejícími peklu se rozhodla, že to jméno chci delší o písmenka tři.

Berte to jako odpověď na otázku, co bylo stěžejní náplní mých dní, proč nepřispívám a proč se může stát, že tu třeba zase delší dobu nebudu. Víte, blogování není o půlhoďce u klávesnice, jak by řekl jeden můj kamarád. Nefakt není. Ne, pokud chcete, aby bylo vaše blogování na úrovni, smysluplný, kvalitní.

Alexandra Stance

Že umíš psát, ještě neznamená, že umíš psát…

…a že umíš psát, ještě neznamená, že umíš zaujmout. Článek je zkrátka pracnější než fotka na Instagram, a stejně tak dá celý blog větší práci než sebevíc propracovaný instafeed. Potřebujete téma, kterého se budete držet. Osnovu, která bude dávat smysl. Pointu, kterou chcete čtenářům předat. A po kapsách i nějaké ty agrumenty, kdyby kdokoliv cokoliv. Nadpis a prerex, který čtenáře zaujme. Psát, přepisovat, krátit, zbytečně neokecávat (já na tom zapracuju, slibuju!), udržet pozornost. Vychytávát všechny ty gramatické i vizuální lapsy, a přece vám tu pokaždé nějaké zůstanou. Hledat na to čas. Totiž spoustu času, který vám nikdo neproplatí.

Text je jen součást celé skládačky

Pravidlo pravidel každého blogera, který to v online prostředí myslí aspoň trochu vážně. Základem úspěšného blogu je hodnotný obsah, a pod to já se mileráda podepíšu. Ale kvalitní obsah neznamená jen kvalitní text, ale taky kvalitní fotografie ve správné velikosti. Alternativní texty, které pomohou vyhledávačům. Trefný meta descriptions, které mohou zvýšit míru prokliku. Čitelnost a správné grafické zpracování textu, které polahodí oku čtenáře, správně odstupňované užívání nadpisů a nepřemrštěně dlouhá adresa URL. Klíčová slova, avšak žádná přeoptimalizovaná slátanina, která nadělá víc škody než užitku. Ale to už zacházím úplně, ale úplně někam jinam…

Zkrátka a dobřetvorba opravdu kvalitního obsahu dá zabrat. Obzvlášť, pokud full-time studujete, ale full-time i pracujete – no a pokud to s blogováním myslíte vážněstane se z toho takový full-time na třetí. Kdepak, nikdy, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych s tím úplně sekla. Zkoušet to chci stále. Riskovat, nevzdat to. Blogovat kvalitně, ač se to dneska tolik nenosí.

Stancelove

Tvůrce by by měl znát své proč

Bloguju už od nějakých osmnácti (řekněme, že do té doby bylo mé blogování úplně zbytečné) a čím dál víc přemýšlím nad tím, jaké je to moje pročJaký je smysl všeho, co dělám, nebo toho, co dělat chci. Jaké je to poselství, které vám tu chci předat, kudy se chci v celém svém nejen-blogovém životě ubírat, jak propojit všechny tři komponenty, které mě naplňují po studijní, pracovní i té volnočasové (tudíž i blogové) stránce tak, aby jednou nějakým způsobem podpořila druhou. Myšlenky, pocity a úvahy byly a budou alfou a omegou tohohle blogu. Někdy až příliš osobní, někdy víc obecné, ale stěžejní důvod, proč se mi sem někteří stále vrací, ačkoli si kolikrát nadávám, co všechno na sebe občas plácnu. Víte, zároveň vám ale chci předat to, co jsem si v hlavě za těch čtyřiadvacet let, co po tomhle světě chodím, nastřádala. Něco, co si s sebou třeba odnesete do života.

Ať už to bude sport, zdraví, výživa a životní styl, které byli předměty mých vysoko i mimoškolských studií doposud a budou jimi i nadále, o nichž v internetovém rybníku článků nepřeberné množství, avšak opravdu kvalitních jen pomálu. Osobní rozvoj, vzdělávání a to, jak být lepší, témata, která jsou obsahem každičké knihy, kterou si z knihkupectví odnáším. Život na vysoké, který s magisterským studiem nabydu úplně jiný směr. Práce, podnikání a všechno to, při čem jsem si jednou nabila čuňu, jindy překonala sama sebe. To, co mě baví. Sledovat stopy těch přede mnou, abych mohla dojít dál, čelit svým strachům a naučit se z nich brát poučení, být kreativní a inovativní, hledat krásu ve všech jejích formách. Psát o tématech, které proplétají tak nějak to všechno, čím se v životě zabývám a o co se sama u sebe dennodenně snažím. Intelektuálně, duševně, fyzicky.

Držte mi palce, věnujte mi čas a já vám slíbím, že vám v to ve svých textech vrátím. Stejně tak, jako se sem vracíte vy, i když už dlouho nic nepřibývá. Myslím na to, myslím na vás ♥

Alex