Jsme snad jedinej druh na světěco se v něm taky ztrácí. Co neustále pochybuje a hledá smysl toho, proč je právě on zrovna tady. Tak jsem tak během toho, co se o silvestrovské půlnoci rozcinkaly šampusky, přemýšlela nad tím, proč má člověk tak náhlé tendence sčítat všechny neúspěchy předchozího roku a libovat si ve chvilkové euforii ze všeho, co možná změní, ale spíš nezmění v tom dalším.

Možná jsme příliš zahanbeni dvoutýdenním obžérstvím, anebo jsme jen dostatečně odpočatí a najevo vychází fakt, kterej skýtá skandinávci ověřenou cestu k mimořádné produktivitě. Z ničeho nic jsme taková malá tabula rasa, na kterou si v lehký opilosti bodujeme všechno, co chceme, nebo bychom třeba chtít měli. Opilí dávkou motivace, která je ale dost proměnlivápomíjivá a neefektivní, jak ctí listy kterékoli psychologické příručky, a proto jsou taková i předsevzetí, jak tvrdí všichnikterým se je ještě nepodařilo splnit.

Stav takovýho chvilkovýho entuziasmu ale ještě nikdy nenadělal víc paseky než užitku a já věřím tomu, že jediná hodina takového nadšení může vyvést víc než pomalu plynoucí spořádaný život. Pak přichází sem tam, s odpovědí na otázku kde je to vaše proč nebo kudy že to vede ten váš směr, přičemž vám může pomoct zvládnout celej jeden den, ale na jednom dni by mohl také záviset celej váš život. To ale není problém předsevzetí.

Začít nění těžké, ale vydržet, to už chce dobrý plán. Přitom stačí jen zahodit všechnu silvestrovskou euforii za hlavu a přeměnit zprofanovaná předsevzetí evokující předčasné ukončení veškerého snažení v jasně definované cíle a strukturovaný plán, za využití né jedné, ale všech 365 příležitostí bez ohledu na to, kolikátého a jakého měsíce je, a v zásadách manažerského koučinku, o kterém vám toho ještě spoustu povím.

A moje předsevzetí? Bilancování a plánování je něco, čím se zabývám téměř bez přestávky. Pečlivě a často si analyzuju to, co mě vlastně dělá šťastnou, a jestli jsem se v něčem posunula dál, bylo to právě tohle. Snad poprvé mě nezlákal jedinej evergreen ve stanovování novoročních předsevzetí, a jediná odpověď na to, co bych tak na své budoucí já mohla apelovat, byla razantní, uspokojivá a hlavně dosažitelná.

Pokračovat a nescházet z cesty.