Dospělí jsou nejsměšnější v tom, že věří, že rozumí životu. Nebo teda tomu, jak žít.

Tak kde se pak vzalo to věčný „Nemůžu. Nestíhám. Nedovolím si.“

Kdy začali žít v iluzi spokojenosti slibující jistotu nad osobní radostí, zatímco krmeni předžvejkanými sousty cizích úhlů pohledu přebírají názory předchozích za svá vlastně učiněná rozhodnutí.

Kdy je doběhl strach a upřednostnili předšlapaný cesty před milionovým ziskem risku, kdy začali pod vlivem typicky dospělácké vlastnosti lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti a činit závěry z předpokladů.

Kam až zasáhla smyšlená a přitom tak obecná pravidla žití prostupující do popředí před sny, které si žít přejí, zastiňující jejich opravdové chtíče, vize.

Proč se rozum, racionalita, logistika a srovnávání s nabývající zodpovědností drásaj vpřed a kopou hroby ztracenejm snům a opomenutejm ideálům, proč tak nenápadně tiší hlas tehdejších chtíčů dětské minulosti.

Nechci, ale budu v tom pokračovat, protože

Zástěrka za jistotu. Nesmyslnej kolotoč a blok v hlavě. Věčná obhajoba toho, co nemůžu, namísto toho, jakých potenciálních následků se bojím. Žádná reálná vize toho, jak žít; ale přežít. Žádná cesta ke své vlastní spokojenosti a splněným cílům. Ale krok zpátky.

Zakopanej potenciál, vize a minulost, kdy jsme ještě nevyrůstali, ale přesto žádali svéprávnost zatímco dospělí odevzdávali občanky. Chtěli jsme zamávat křídly jakmile dostanem prostor, ale s první zodpovědností jsme sešli z cesty úspěchu, na který jsme jako děti znali recept, co nás od dospělých odlišoval.

Na ten bychom nikdy zapomínat neměli.

  • Dospělí řeknou, že to nejde. Dítě věří, že ano.
  • Dospělí vědí, co je správné. Dítě ví, že tohle je nudné.
  • Dospělí se honí za štěstím. Dítě se raduje maličkostmi.
  • Dospělí promýšlí strukturu cesty k tomu, aby mohl být spokojený. Dítě prostě jde.
  • Dospělí se snaží druhé přesvědčovat, že si zaslouží být akceptováni a chváleni. Dítě o sobě nepochybuje.
  • Dospělí jsou vlivní minulostí či budoucností. Dítě žije přítomností.

Je to jednoduchý tak, jako i dospělý v sobě může objevit pozitivní a konstruktivní dítě. Vy víte, že jím být pořád můžete. I když ne víc než dospělým.

Občas byste měli.

A poděkovat kdykoliv vám někdo s posměškem řekne, že se jako malý dítě občas chováte.